Jak zápasila osobní asistence s Covid 19

Máme za sebou velmi náročného období s Covidem 19. Jaký dopad měla a má pandemie na terénní sociální službu osobní asistence, která pomáhá starým lidem zůstat doma, jsme se zeptali její vedoucí, Jitky Rychtaříkové.

Jak nouzový stav ovlivňoval život klientů osobní asistence Sue Ryder?

Klienti osobní asistence jsou senioři, kteří žijí doma ve svém přirozeném prostředí, ale potřebují již častější dopomoc a péči druhé osoby. Mnozí z nich trpí různými nemocemi a zdravotními problémy, které v osamocení obtížně zvládají. Společnost osobních asistentů jim pomáhá zůstat doma. 

Jedna část klientů využívá během roku našich služeb jako podporu při běžných činnostech, kam patří společně strávený čas, čtení, vyprávění, a mimo jiné i drobný úklid, příprava jídla, nákup a procházky ven. V této skupině někteří klienti služby z důvodu pandemii omezili nebo úplně zrušili. Osobní asistenty částečně nahradili rodinní příslušníci, a došlo tak k návratu k rodinné pospolitosti. Což byla vítaná změna. 

Na druhou stranu, rodinní příslušníci nemohou nahradit péči dlouhodobě. Často pečují ještě o nezletilé děti a každodenní péče o seniory je ve spojení s dalšími závazky a povinnostmi velmi vyčerpávající a náročná. Z těchto důvodů služby postupně obnovovali. Přiznávají, že trvale by péče bez dopomoci nebyla možná. 

Druhá část klientů je na péči osobních asistentů plně závislá. Bez jejich pomoci by musela pravděpodobně byt opustit a požádat o přechod do sociálního či zdravotnického zařízení. Zde bylo zachování služby i v době nařízení nouzového stavu zásadní a klienti to tak i vnímali. 

Aktivity typu doprovod na nákup, k lékaři, na úřad, na procházku byly v době karantény většinou zrušeny. Odpovědnost za nákup přešla na asistenty, kteří chodí nakupovat v rámci poskytované asistence. O to větší zájem byl o společenství, kontakt s okolním světem právě prostřednictvím návštěv pečujících. Pro seniory je hodně důležité vědět, že nezůstanou doma sami, že jsme tu stále pro ně a nenecháme je bez pomoci v žádné situaci. 

Co Vás situace s COVID 19 naučila?

Pro mě jako vedoucí služby je velmi pozitivní zprávou, že tým asistentů nepanikařil, neměl strach o sebe, nezůstával doma, ale všichni projevovali strach o své klienty. Což je velmi hezké povzbuzení pro nás všechny. Kolegyně z týmu se zapojily do výroby roušek, aby pomoc byla dostupná hned. Oceňuji sounáležitost v týmu i snahu minimalizovat riziko nákazy, a tak pokud to cesta umožňovala, chodili více pěšky, než využívali MHD. 

Týmu byla nabízena i podpůrná služba psycholožky, 24hodinová linka od vedoucích týmu, kde mohli asistenti sdílet pocity a události z terénu. Hodně dbali na to, aby byl tým správně informován a měl dostatečnou podporu na všech úrovních. Běžně byla péče jeden na jednoho, ale nyní se kolegové zachovali jako sehraný tým. To považuji za skvělou zprávu. 

Jak to vypadá se službou osobní asistence nyní?

Služby u klientů, kteří osobní asistenci v době nouzového stavu sami přerušili, byly obnoveny. Zároveň jsme i v době karantény, kdy byl příjem nových klientů zastaven, jsme monitorovali zájem. A nyní jsme znovu obnovili nabídku. I z toho důvodu, že víme, jak málo někdy stačí k tomu, aby rodina nemusela přikročit k rozhodnutí umístit blízkého člena rodiny do sociálního či zdravotnického zařízení. Co bude jistě dlouhodobě zachováno, je nošení roušek a jednorázových rukavic. Bezpečí klientů je na prvním místě. 

Celou situaci jsme byli schopni zvládnout díky soudržnosti celého týmu napříč organizací, díky velké podpoře kolegů ze strany Sue Ryder, kteří jsou ve spojení s partnery a dárci. Ti nám dodávali, a snad budou dodávat dál, vše potřebné pro naši práci. Moc za to za celý svůj tým děkuji. Bez této pomoci by byl zápas s COVID 19 hůře zvladatelná disciplína a služba by mohla být úplně paralyzovaná.  

OA v terénu