Míšo, jak ses ke canisterapii dostala?
Bylo to při studiu sociální práce na VŠ. Tam jsem se stala dobrovolníkem bez psa v programu Zooterapie. Docházela jsem s canisterapeutkou a jejím psem do domova se zvláštním režimem. Měla jsem možnost poznat mnoho báječných lidí a hodně jsem se toho naučila např. na canisterapeutických táborech pro děti. Říkala jsem si, že když se mi to v budoucnu podaří, ráda bych se canisterapii věnovala i se svým pejskem.
Můžeš nám slečnu Yumi představit? Ona je Tvůj první terapeutický pes?
Yumi je 7letá fenka rasy Welsh corgi pembroke, kterou má také britská královna. I proto seniorky v Sue Ryder tvrdí, že si vedle ní připadají jako královny. Yumi od štěňátka miluje kontakt s lidmi, proto jsem se s ní rozhodla zkusit canisterapii. Absolvovaly jsme úspěšně canisterapeutické zkušky a to rozhodlo o naší další budoucnosti.
Yumi je velká opečovávatelka! Když je někdo smutný nebo se mu něco stalo, snaží se po svém pomoci. Což se nám stává i na vycházkách, že kolem několika lidí na lavičce bez zájmu projde, ale pak jí někdo zaujme a jde k němu. Souběžně s Yumi jsem měla canisterapeutickou fenku Jáju stejné rasy, ale ta již bohužel zemřela.
Jaké klienty v Sue Ryder navštěvujete?
Od začátku jsem chtěla s Yumi chodit za klienty, kteří nemohou z různých důvodů chodit na skupinové aktivity, proto za nimi chodíme do pokojů a s každým máme individuální program. Někdo chce Yumi do postele, někdo si ji pohladí a spíš si se mnou chce povídat. Běžně mi senioři vyprávějí o svých radostech i starostech. Někdy slova nejsou potřeba - jen společně sdílíme daný okamžik.
Jak takové setkání probíhá?
U každého je to jiné, přizpůsobujeme se aktuálnímu stavu a náladě klienta. Důležité je, aby klient věděl, že jsme tam v tu chvíli jen pro něj.
Lidem v domově často chybí jejich vlastní domácí zvířata, která museli s odchodem do domova pro seniory opustit. Nebo o zvířátko přišli už dřív a pořád na něj vzpomínají. Proto se seniory, kteří dříve pejska nebo jiné zvířátko měli, povídáme o tom, jaké bylo a co mělo rádo. Je to takové milé procvičování paměti. Často se také zajímají, co má ráda Yumi nebo co děláme po zbytek týdne.
Chodíme také za klienty, kteří se už nemohou moc hýbat nebo mluvit. Tam je ta aktivita hodně na mně, kdy jim Yumi dám do postele a pak jim pomáhám, aby si ji mohli pohladit, říkám jim, jakou část pejska si zrovna hladí, nebo že je zrovna Yumi olízla…
Co Tě na canisterapii nejvíc baví a vzpomínáš si na nějaký příběh, který Ti zůstal v srdci?
Těžko se to popisuje, ale když přijdu do pokoje a klient vidí nebo slyší, že přišla Yumi, úplně se mu v tu chvíli změní výraz v obličeji a rozzáří se mu oči. Stává se také, že se klient rozpláče. Je to často velmi emotivní.
Pro mě bylo hodně silné, když jsme za klienty chodily v době covidu. Celý domov byl takový smutný, byla jsem moc ráda, že můžeme alespoň na chvilku tu šeď a smutek naší přítomností zahnat a přinést naději, že vše se zase vrátí do normálu.
Michaela Pošvářová pracuje s pěstounskými rodinami jako doprovázející sociální pracovník v organizaci Dobrá rodina. Do Sue Ryder chodí s Yumi už třetím rokem.
Canisterapii a další formy zooterapie v Sue Ryder můžete podpořit darem na políčku "Aby mohli dělat dál to, co je těší". Děkujeme za Vaše laskavé srdce. ♥
