Mezi obyvatele domova pro seniory Sue Ryder patřili i váleční veteráni z 2. světové války. Byly to výjimečné osobnosti. Třeba pan plukovník Bohumír Krézek, účastník bojů u Tobruku a příslušník 311. perutě RAF. Na konci života měl jeden sen, který jsme mu mohli splnit...

1022-photoPan Bohumír Krézek žil v Sue Ryder v letech 2000 až 2003. Svým jedinečným smyslem pro humor se zapsal do vzpomínek všech, kteří o něj pečovali. Naše bývalá kolegyně Michaela Jankovská, fyzioterapeutka, se s námi podělila o svůj příběh, který s ním zažila. „Chtěl bych se ještě jednou proletět a vidět zem z výšky. Létání je svoboda. Když jednou vzlétneš, tak na to nikdy nezapomeneš. Je to jako první pusa. Z té vzpomínky se ti vždycky zatočí hlava,“ řekl jednou pan Krézek při společném cvičení s Míšou.

Tuhle větu měla stále v hlavě. Dny ubíhaly, denně cvičili. Přemýšlela nad tím, jaké to je onemocnět, být závislý na pomoci druhých a hlavu mít plnou snů, které už se nikdy nesplní. Cvičení přineslo ovoce, dokázal se posadit a s dopomocí vstát a udělat pár kroků. To bylo důležité. Mohl vstát a dojít k autu, sednout si tam a nechat se odvézt na výlet…

Tak to vymyslela. Domluvila kamaráda s autem a vyrazili všichni společně směr Karlovy Vary. Nejdřív na kolonádu popíjet lázeňské prameny. A pak na letiště. Dívali se na letadla a on vzpomínal, kde všude létal. Přišel za nimi pracovník letiště – kdo prý jsou a co tam dělají. Vyprávění pana Krézka ho ohromilo. Za pár chvil se vrátil i s dalšími lidmi – všichni chtěli vzdát hold válečnému veteránovi. Mezi nimi byl i jeden pilot velkých dopravních letadel, jehož koníčkem bylo pilotovat malá letadla. V minutě vznikl plán a byl připraven ultralight. Za dalších pár minut je pilot vzal do letadla a vzlétli…

p._Krezek„Ten výraz pana Krézka, plný štěstí a blaženosti v jeho tváři, si budu navždycky pamatovat. Bylo v tom úplně vše – úžas, dojetí, vášeň,“ vzpomíná Míša. Po přistání jen řekl: „Ať se stane cokoli, zemřu šťastný…“ „Už je to hodně let, co se tohle událo. Ale v mých vzpomínkách je ten den stále živý a barevný. Je pro mě navždy ztělesněním základní myšlenky Sue Ryder – důstojné staří, ke kterému patří dopomoc s naplněním tajných snů,“ dodává Míša.

Při sepisování příběhů a výpovědí lidí, kteří byli či stále jsou s námi, se objevují i zdánlivé drobnosti, přesto důležité. Při vyprávění o panu Bohumírovi jsme zjistili, že na zadní zahradě Sue Ryder byl vysazen po jeho smrti javor. Pan Krézek si přál, aby po něm něco zůstalo. Až půjdete kolem, vzpomeňte si na něj. Nebo uctěte jeho památku darem na péči, kterou poskytuje Sue Ryder.

Tlačítko_darujte